Gastrohradec - jaro 2008 Erfurt - podzim 2008
Obliba prestižní účasti na gastronomické olympiádě mívá u českých zástupců vzestupnou tendenci. Avšak nejen to. Bývá u účastníků pod českým praporem též podložena kvalitními výkony, mající medajlovou odezvu na jejich hrudi. Tradičními sběrači úspěchů bývají aktéři ve skupině D1, kteří si z duryňského Erfurtu odnášeli v nůši úspěchů celkem 9 cenných kovů, z nichž 3 měly zlatý třpyt a zbývající počet náležel bronzovému zbarvení (trochu je pro nás nečitelný Blaz Habjan, u něhož jsem na vlastní ucho slyšel při vyhlašování z úst lucemburského moderátora sdělení o příslušnosti k České republice. (Pokud by zmíněný zlatý medajlista četl tuto stať reportážního zpravodajství, prosíme o jeho ozvání se).
Nepřekvapivým překvapením pro české barvy byla komorněji obsazena skupina D2, v níž (snad se nemýlím) po prvé v životě startující na zahraniční soutěži Jana Dostálová, a pokud se opět nemýlím, tak vůbec na své druhé větší soutěži vůbec (!), získala parádní zlato. Jednalo se sice o již předvedený soutěžní model jehož prostřednictvím Jana obdržela na letošním Gastrohradci cenu Milana Burdy, jenž doznal pro Erfurt olympijskou modifikaci, ale natolik vizážově poutající a rukodělně zpracovanou, že sudí vynesli zlatý rozsudek.
Můj osobní postřeh má v této souvislosti ještě jednu rovinu, v níž byl patrný rozdíl mezi Janiným hradeckým vítězstvím, kdy její duše tonula ve vodopádu emocí (viz. snímky) a určitou soutěžní dekorovací jistotou na olympijském pódiu, kdy z Hradce uplakané dívenky štěstím se – alespoň na pohled – stala již (mírně) rutinovaná soutěžačka (viz. snímky nahoře).
Vzato z odvrácené strany budoucího vývoje při zákonitosti běhu života nedovolující pokaždé vyhrávat, budiž řečeno, že takováto rychlá, byť zasloužená, vítězství mohou být velmi nebezpečná pro svoji psychickou zranitelnost v případě jiných než vítězných umístění. V Janině případu může mít takovýto dopad význam dvojnásobné podoby. Přejme jí proto, aby tak jak umí hezky tvořit, aby se uměla připravit i na to, že život a věci s ním spojené, jednoho dne může začít též i bořit.
Dalším držitelem olympijského zlata, a to opět v kategorii D1 se stal Jan Hajný, který svými výsledky z dob počátku jeho vstupu na soutěžní prkna prokazuje soutěžní výkonnostní stabilitu, kdy si při vyhlašovacím aktu chodí pravidelně pro mety nejvyšší.
Honza si navíc na svůj peň carvingového umění narouboval pomocnou odnož tvůrčího způsobu tukové modeláže, který mu je nápomocný k dobroušení jemných fazet carvingového projevu, a jež svou hřivnou mohl přispět k jeho olympijskému zlatu.
Národní týmy junioři
1. - Německo Z - studená kuchyně Z - teplá kuchyně 186.125 b.
2. – Švýcarsko Z „ „
3. – Švédsko Z „ S „ 179.660 b.
10. - Česko S „ B „ 163.086 b.
Blaz Habjan D1 Zlato
David Radek A Z
Dostálová Jana D2 Z
Hajný Jan D1 Z
Procházka Luděk D1 Z
Ende Lukáš A Stříbro
Minář Pavel A S
Havel Martin A Bronz
Horáčková Marie D2 B
Kuchař Josef D1 B
Kopecká Martina D1 B
Strnadlová Anna D1 B
Turek Miloš D1 B
Vach Radek D1 B
Ženíšek Zbyněk D1 B
Beran David D1 Diplom
Ledvon Marian D1 D
Ondřej Michal D1 D
Suchá Markéta D1 D
Regionální týmy
1. Culinary Team ACF (USA)
2. Culinary Team Alberta (Kanada)
3. Rhoneköche (Švýcarsko)
umístění českých týmů
32. Carlsbad Plaza Hotel B 73.670 b.
33. Culinary Nestlé Team B 73.330 b.
42. Makro Culinary Team B 71.330 b.
44. Nowaco Gastro team B 70.670 b.
52. Culinary Team Prague D 67.670 b.
Quo vadis kategorie D1?
Asi nějak takto bychom se mohli prostřednictvím latinského výrazu "Kam kráčíš", zeptat v souvislosti s dějem této populární kategorie, a to nejenom v případě letošní olympiády, nýbrž i s předchozími významnými světovými soutěžemi.
Napříč tomu že tvrdím, že o výroku rozhodčích nediskutuji, nelze jinak než na jejich adresu v souvislosti se zmíněnou kategorií utrousit nějakou tu větu. Asi v žádné jiné soutěžní gastronomické disciplíně není takový výrokový rozptyl jako zde (i když!?).
Určitým impulzem zmínky na tohle téma jsem napsal již předloni v souvislosti se světovým pohárem v Lucemburku, kde se mimo jiné i v kategorii D1 rozdávaly zlaté medajle jako v předvolebním období sliby o budoucím blahobytu. Letošní Erfurt měl protikladnou podobu, kdy se za mnohá dobrá díla dávala špatná ocenění, ale někdy i naopak. Neznám všechny rozhodčí, ale u některých jistotně vím, že pokud drželi v ruce nůž, tak pouze za účelem ukrojení si chleba, natož aby jeho prostřednictvím dekorovaly carvingový výrobek. Samozřejmě s použitím nože ještě zbývá možnost profesionálního využití v kuchařském oboru, z kterého se většina olympijských arbitrů rekrutuje. Leč, při vší úctě, má kuchařina ke carvingu navzdory určitých příbuzensko profesních úkonů, stejně tak daleko, ale i kdyby blízko, jako gymnastika ke krasobruslení, což se v takovémto přirovnání - plus, mínus -, obě kategorie nacházejí.
Pak napříč i té sebepoctivější snaze může dostávat objektivita rozhodování i občasně na zadek. A mám takový neblahý pocit, že se tak v letošním Erfurtu i občas takto stalo. Jistěže v disciplínách dojmového typu nikdy nedosáhneme stoprocentní shody kvality výrobku s rozhodnutím komisaře, ale je zde přece jen možnost jak takto rozevřené nůžky subjektivity sevřít do přijatelného rozpětí objektivity. A dle mého názoru by se o to mohli postarat arbitři výhradně z carvingové branže, kteří určitě na dekorativním zeleninovém výrobku uvidí více nežli jejich kolegové pracující s masovou či knedlíkovou hmotou.
Možná by to mohlo být námětem naší asociace k iniciování takového návrhu, kdy oporou pro rozhovory tohoto typu je 9 olympijských medajlí z nichž 2 (možná 3) měly zlatý punc kvality.
