Dva Michelini pro Prahu jednou ranou

A je to tady! To co si už i vrabci štěbetali na střeše, že by dvě michelinské hvězdy měly z gastronomického nebe spadnout na české stověžaté město, se stalo skutkem.Tak jest dnešním dnem psáno černým písmem na bílém papírovém podkladu v kronice české kulinářské historie. Průkopnická loňská hvězda pro Andrea Accordiho a jeho Allegro v hotelu Four Seasons zazářila v loňském roce premiérovou září jak nad Prahou, ale svým významem i nad celou Českou republikou. Udržet nasazenou laťku je úkol v pravdě sisyfovský, ale že je možné dvakrát vstoupit do jedné řeky, navzdory opačnému tvrzení tohoto známého přísloví, potvrdil italský šéfkuchař českým michelinským double získaným v řadě za sebou.  Samozřejmě, že upřímná gratulace je na místě, s přáním výdrže v nasazeném trendu do dob následujících.
Další hvězda pneumatikářské firmy, mající v programové náplni i gastronomickou divizi, je rozhodnutím, ruku na srdce, tak trochu překvapujícím. Ne, že by někdo pochyboval o kuchařském umu Gordona Ramsyho, natož o jeho manažerské magii, či o samotné restauraci, ale získat Michelina krátce poté, co velký, a zároveň i všemocný kuchařský čaroděj a ještě větší strategický činitel, opustí podnik s názvem „maze“ (ano, malé em je zde napsáno správně, napříč odlišnému výrazu v českém pojetí) a odvolá i nasazeného šéfkuchaře,  je námět na vznesení dilematu, že se zde někdo asi zmýlil. A předmětem sporu v dané věci máme pouze dva subjekty. Tím prvým jsou agenti od Michelina a oním druhým samotný Gordon. V takto položené otázce nechť si čtenář dosadí správnou odpověď prosím sám, (případné zaškrtnutí obou otázek není na závadu).
Ostatně, pokud mnou obdržené kusé aktuální zprávy  jsou dostatečně čitelné, měl by tento  Michelin být snad pouze podmíněným, a na jeho definitivní hodnotu by si restaurace v prostorách hotelu Hilton měla počkat až do příštího roku.To z pohledu jednoho úhlu.  Z toho druhého pak vyvstává otázka, že do jaké míry jsou Gordonova image a vliv natolik vlivné a sugestivní, když svým předčasným odchodem dává světu zprávu, že zde něco nehraje, a hned na to následuje takovýto obrat. Takto  posuzuje svět prostý rozum. Ale když se nad věcí zamyslíme, není pak na místě otázka, zda kulinářský svět není dokonce z té rozhodující části samotný Gordon?
Ale ať tak či onak. Způsob gastronomického servisu v Česku má již tři Micheliny, které jsou oceněním nejen dvou pražských restaurací, ale zároveň též toho, že gastronomie se v našem státě  dala do pohybu. Dějiiny budou hovořit pouze o úspěchu bez slov analýzy proč, zač, kdyby. Oběma restaurantům touto cestou srdečně blahopřejeme, s pevnou vírou v udržení tohoto vysokého standardu a s přáním nezůstat pouze u těchto dosud získaných kulinářských úspěchů.
Nemohu ale v tomto případě opomenout to, co jsem asi před týdnem napsal na tomto portálu, že  skutečným českým Michelinem bude teprve skutečnost, až  francouzskému pneumatikářskému panáčkovi zachutná třeba typické české knedlo, vepřo, zelo (pro mě a za mě třeba i s dodatkem "á la World") spláchnuté řízným českým pivem.

Autor je zakladatelem, vydavatelem a šéfredaktorem tohoto portálu