Menší mraveniště s termitím obsahem, je možno nazvat vizuální, ale i obsahovou náplň 15. ročníku budějovické gastronomické výstavy. Kromě toho, že její letošní dominantou byla soutěž v podobě národního kola Bocuse d´ Or a cukrářské výstavy a soutěže v pavilonu Z plus atrakce chodské koláčové věže, byla možností i pro ty, kteří neměli ještě možnost podívat se na nový pavilón T, jenž svým architektonickým zadáním se řadí mezi moderně účelové pavilony, jejichž obdobnou konstrukci máme možnost vídat na nověji vybudovaných veletrzích v zahraničí. Kromě toho způsob přepravení se z jednoho konce haly na druhý je určen ve způsobu pohybu hada, kdy pohybem zik –zak ode zdi ke zdi na šířku, je návštěvník nucen zhlédnout vše co se podařilo pořadatelům dostat pod střechu.
Svůj stan výstavní působnosti rozbila na jihu Čech i společnost RM gastro s její rozmanitou škálou technické nabídky pro gastronomii, se sídlem ve Veselí na Lužnicí. Průvodcem průřezové nabídky a seznámení se s konkrétními přístroji přítomnými k představení divácké veřejnosti na Gastrofestu, nám byl Miroslav Gasior.
Nosná a charakteristická písmena firmy RM gastro, znamenají iniciály majitelů společnosti, kterými jsou pánové Richter a Mrkvička, kdy písmena charakterizují rozsáhlou činnost gastronomické techniky pro profesionální použití.
Rozsah této nabídky spočívá v široké škále od stolních spotřebičů až po velké kuchyňské stroje.
Konkurence tohoto druhu je na českém trhu značná a nechat písmena RM vyniknout v kvantu tohoto nabídkového přehuštění znamená zvolit originální cestu.
Tou je dle slov pana Gasiora složitost velmi náročná, kdy priorita spočívá v možnosti okamžité přítomnosti náhradních dílů, rychlého servisu a rovněž tak být v popředí v oblasti vývoje. Společnost RM má z možnosti realizace uvedených hodnot tu výhodu, že se pohybuje na domácím trhu a materiálové zázemí má doma. Další předností jihočeské společnosti je její flexibilita vybavení kuchyně ve způsobu od A po Zet. To představuje obsáhlý soubor chladírenských spotřebičů, výrobních prostředků pro krouhání a řezání, varné a šokové techniky, různých typů gastronádob, termoportů či různých gastro obráběcích a zpracovávajících přístrojů, kdy tento výčet tvoří ve zkratce nepřebernou množinu kompletní kuchyňské nabídky.
Obchodní zastoupení a tím kontakt se zákazníkem zajišťuje síť obchodních a servisních středisek po celé republice, kterou násobí obchodní zastoupení v Polsku a na Slovensku, kde firma má vlastní pobočky.
Kromě toho akční rádius působností společnosti má dosah do různých části zahraničí, které s RM gastro spolupracují.
Veletrh, a to každého druhu, je záležitostí obchodní i společenskou, kde máme vše na dlani s možností odborného výkladu či odzkoušení si vlastní rukou. Interiér veletržních hal je v dnešní době na výborné aranžérské úrovni, která dokáže přivést návštěvníka do pocitu procházky divadelním foyer.
Gastronomický prostor skýtá ale někdy i prostor pro zasmání a zaplakání zároveň, o které se hodlám s vámi nyní podělit. Byl jsem několikrát v restauracích, kde buďte servírovaný pokrm nebo personál se vyznačoval úrovní doslovně pod psa. Nedělal jsem při takové příležitosti nikdy dotčeného, zaplatil jsem s nezlomným poznatkem, kam nemám příště chodit.
V době konání českobudějovického Gastrofestivalu jsem si na poslední chvíli objednal hotel nedaleko jihočeské metropole v Plané v penzionu Olympia. Ubytovací zařízení bylo pěkné, rovněž byla výbava pokoje na slušné úrovni. Původní předsevzetí zajet si na večeři a procházku do „Budějc“ při dobrém pocitu ze vstupu do penzionu vzalo za své, s tím proč v pěkném hotelu nepřispět nějakou korunou za útratu za večeři. Bylo tomu v den svátku Martina a v letošním roce navíc s mimořádným datem 11.11. 2011, tedy kromě iniciální číslice v letopočtu jinak samé jedničky.
Dále to však o jedničkách již nebylo. Když Martin, tak samozřejmě husa a naše objednávka mířila i tímto směrem. Ta dokonce byla u právě konzumujících hostů na stole. Odpověď číšníka, jak se později ukázalo i majitele restauračního penzionu, zazněla v oznámení, že husa není k dispozici, protože host si jí musí objednat dopředu. Inu což. Brýle mívám tradičně zahrabané někde na co nejméně dostupném místě batohu a tak se ptám, zda by byl k dispozici smažený sýr. Odpovědí bylo, že nikoli.
Po usednutí jsme si nechali donést jídelní lístek, kde sice nebyl napsaný smažený sýr, ale smažený hermelín. Jistě, smažený sýr, alespoň co si pod tímto pojmem představujeme, má trochu odlišnou strukturu než je ukryta pod názvem smažený hermelín. Ale budiž. Cena byla hodna hotelu vyšší třídy minimálně na budějovickém náměstí krále Přemysla Otakara II., 159,- Kč. Říkal jsem, že nevadí, třeba poznám smažák, jaký jsem v životě nejedl a sám se budu možná divit, že taková kvalita je pod tak pod mizernou cenou. Můj pocit zvědavosti začal nabývat kulminačních hodnot.
Říznutí nožem do sýru, ať se na mně pan majitel nezlobí, gouda, eidam nebo hermelín, či je-li nutno bližší vysvětlení sýr s plísní na povrchu, nebo vevnitř či s případným mazem, tvořený za studena nebo za tepla, za použití mléka kravského nebo ovčího, nebo sýr odlišující se ingrediencemi a dobou zrání, je pořád sýrem, mělo za následek, že hermelín kompletně vytekl jako vlna tsunami na talíř a mně zůstal k dispozici splasklý usmažený trojobal včetně tuhnoucí sýrové lávy. Zaměnil jsem řezací účel nože za špachtli a asi půlcentimetrový nános sýru jsem se snažil seškrabovat a bylo po večeři. Syn si objednal italské rizoto (tuším) s mořskými plody. Natvrdo uvařená rýže jako broky se čtyřmi utrápenými potvorami, čert ví zda vůbec z moře, byla prezentací italského pokrmu, jehož základem by měla být krátká, kulatá rýže a nikoli jakási minutková, která nemá vlastnost vsakování tekutin a přídavných ingrediencí. Vzhled rýže nenesl ani žádné znaky opracování, které by rýži určené pro rizotovou přípravu příslušelo. Cena kolem 180,- Kč. To už tedy byla situace, jíž vyhodnocujeme rčením: „pomáhej Pánbůh!“
Když je člověk v Budějovicích, tak si objedná i Budvar. V mém případě 12 °. Na poprvé to bylo v pořádku. Při objednání druhého piva hned po prvním loku jsem vnímal, že piju něco jiného, než tomu bylo v prvém případě. Zde již nastala chvíle, kterou bylo nutno řešit. Pan vrchní alias majitel, měl pohotovou odpověď nachystánu ve vysvětlení, že dvanáctka došla a mají již pouze desítku a tu, že mně tím pádem dává samozřejmě coby pozornost podniku(!?) Musel jsem uznat jeho pohotovost nebo možná již nachystanou a mnohokrát použitou obhajobu, kterou používal při lapení při činu. Zde jsme již žádali vysvětlení, proč tohle všechno dělá?
Pán nebyl špatný psycholog a když jsme mu řekli, že jsem majitel gastronomického zařízení v Brně a gastronomický novinář, který právě přijíždí z Gastrofestivalu a syn majitel gastronomického útvaru o 30 lidech v kuchyni, se začal kát a vymlouvat na poměry. Prý měl dobrý záměr a chtěl se prezentovat kvalitou, která by mu z jeho podniku udělala věhlasné zařízení v širokém okolí. Ale ono to všechno jde tak špatně, že pokrmy tím pádem přizpůsobuje českým poměrům! To byla logika, jako když se vykonává velká potřeba a maluje současně.
Syn tedy pronesl návrh, že i my přizpůsobíme tuto situaci českým poměrům zaplacením 70,- Kč za požadovaný dvojnásobek ceny za „blivajs“ tohoto typu.
Zde začalo trapné vysvětlování toho, že ceny musí být tak vysoké, že ono se všechno neprodá, a že je proto nutná finanční rezerva na zacelení rozdílu mezi prodanými a neprodanými surovinami.
Tímto výrokem ztratil majitel u nás kredit zájmu o pokračování jakékoli další konverzace.
Když jsem měl debatu s velkým gastronomem Mike Klímou, který upřednosťoval své poznatky získané při svém cestování, tak jsem v legraci i vážnosti řekl, že nedám na to jak je kdo zcestovalý, protože zde hrozí nebezpečí, že jedná-li se o blbce, že ke své české blbosti přidá navíc i tu zahraniční. To v návaznosti ještě předtím vyprávění pana majitele, kde všude byl v zahraničí, co tam dělal a viděl.
V případě hovoru s tímto pánem v Plané v restauraci Olympia a v souvslosti s jeho argumenty, došel tento poznatek svého zářného příkladu.
Přesto jsem mu položil kontrolní otázku, kolik u nich stojí snídaně. Odpovědí mně bylo, že ráno se snídaně nepodává, protože v poledne zde bude připravován oběd pro svatební hosty a oni už od rána budou přešoupávat stoly (!?!). K tomu lze již jen dodat biblické: „Budiž blahoslaveni chudí duchem!“
Tragikomická situace na českobudějovicku měla své pokračování ještě v nádražním vestibulu druhý den. Protože náš kolektiv jel jedním autem a syn musel kvůli náhlým skutečnostem druhý den ráno odjet, použil proto vlaku. Když už jsme byli na nádraží, použili jsme zdejší bufet ke koupi teplého nápoje a bagety, kdy ve vitríně se nalézal nápis, že nám bude na přání ohřáta.
To byla dobrá nabídka, protože ranní pokrm v teplém provedení má své přednosti. Požádal jsem tedy o ohřátí. Odpovědí mně byl protažený obličej prodavačky doplněný dotazem: "Vy to chcete ohřát?" Mou odpovědí bylo, proč se ptá na to co bylo mnou řečeno a můj ukazováček byl pro zvýraznění mého požadavku nasměřován na nápis toho, co sami nabízejí. No tak tedy jo. Prodavačka vzala bagetu a jak byla vložena do igelitového sáčku, tak ji švihla do mikrovlnné trouby. V té chvíli byl můj zrak zaměřen na jiný objekt a tuto skutečnost jsem zjistil po chvíli. Zvolal jsem na prodavačku, že se bageta smaží v mikrovlnce v igelitovém pytlíku. Její odpovědí bylo, že ten je ale otevřený!!!
Chápu, že některé ženy se odlišují kromě vzhledu i jinou logikou, ale co je moc, je moc! V zájmu objektivity dodávám, že nejenom některé ženy mají svéráznou logiku a že tento argument pasuje i na mnohé muže (viz. třeba hlavní hrdina tohoto fejetonu, kdy si tak oba "gastronomové" mohou při případném setkání podat ruku a pogratulovat k tomu, že se právě našli dva, kteří se tak dlouho hledali).
Všechny ty uvedené příběhy mně mrzí o to více, že já ač dlouhověký Brňan, jsem původem Jihočech a svou rodovou příslušností a místy pobytu se hlásím k trojúhelníku Písek - Tábor - České Budějovice. Svůj rodný kraj vždy rád propaguji a rovněž i rád se do něho vracím. Pro tentokrát před mou moravskou manželkou a moravsko-českým synem jsem se za mé uvedené krajany velice styděl.
Co z toho ze všeho vyplývá? Pořádáme na jedné straně pěkné gastronomické akce, soutěže typu Bucuse d´ Or a další, zúčastňujeme se kuchařské olympiády a různých světových soutěží.
To je chválihodné. Ale když to vše tak dlouhodobě pozoruji, mám, né pocit, nýbrž jistotu, že jsme v této snaze přeskočili důležitý vývojový stupeň, kdy jsme zapomněli si udělat pořádek ve vlastním domě. Protože miliony zahraničních turistů nás nebudou hodnotit podle toho, kolik medailí jsme přivezli z nějakých soutěží, oni ve většině ani neví, že soutěže tohoto typu existují, ale podle toho jakou máme sami doma úroveň, včetně té gastronomické.
Pokud v titulku byl použit výraz: Gastrofestival zevnitř i z vnějšku, prosím aby ona příhoda v penzionu Olympia v Plané v bezprostřední blízkosti Českých Budějovic, nebyla s tímto veletrhem nikterak spojována.
